Youq ndaw sing hemq, Bohcaet yungh caenh gaemz heiq ceiq doeklaeng cakcak yaep ndeu le, lwgda buenq hai buenq haep:“Fwen lwi? Cungj yungz youq ndaw noh geijcib gaen gou lo, cungj youq ndawde……”“Neix mbouj dwg law, haengj- dingh mbouj dwg, Bohcaet!” Leij Yinh guengz hemq naeuz, song ga hix daemhdwgdwg, benjlaeuz yiengjcici.
“Siengj aeu de?” Bohcaet riumbw yaep ndeu, saenzdedded daj ndaw gyaeujvaq nem noh lumh ok aen habdoengz deuva haenx, ndwenngoenz gaenq dawz aen hab neix muzhed ndaej engqgya youqgaenj lo, loh ok gij riz myaex raizdiemj, aen hab yienh ndaej youh gaeuq youh vaih. “Cienzbouh……cienzbouh, fwen……fwen.” Gij singyaem Bohcaet yied daeuj yied duemh, aen habdoengz haenx, youq ndaw lwgfwngz nyinz doed ndok dit fat ok cungj singyaem geizheih daegbied he. Cungj yienghceij neix, couh lumj aen habdoengz neix bienqbaenz aen hab sezswd ndeu, ndawde louzyo miz baexmaed hawj vunz siengj mbouj daengz. Leij Yinh engqgya ngeizvaeg, hix engqgya saenq lo, nanzdauh Bohcaet caen rox fap “saegoeng” ha, couh lumj doenghgij cienznaeuz youh deng youh fouz haenx ityiengh, maezlienh youq ndaw fwen, ngoenz dem ngoenz seizgan nanz le, couh bienqbaenz fwen caeuq vunz doxyungz, cingsaenz caeuq ndangnoh doxyungz, gij maqmuengh caeuq simsiengj ciuhvunz de mbouj ndaej gejsoeng, giet baenz cinglingz le, youzdoengh youq rog ndang siengjhoengq ndawde, doeklaeng naetnaiq le, couh suk haeuj ndaw habdoengz deu miz dozsiengq bya lungz neix bae lo.
Leij Yinh iet fwngz siengj ciep aeu habdoengz, gij fwngz reuqroz Bohcaet lij mbouj haengj soenghai, nambedbed naeuz: “Geiq ndei na…… caj gou bae le, caiq……caiq hai……hai……”
“Bohcaet, gou ciuq gij eiqsei mwngz bae banh!” Conghbak Leij Yinh depgaenh dujrwz Bohcaet, caenciet dwk fat vah mieng naeuz. Bohcaet lumjnaeuz banh caez gij simmuengh ceiq doeklaeng de nei, gokbak doenghyebyeb geij baez, gij noh fajnaj youz gaenjhaen ciemhciemh bienqbaenz soengse, gij heiq conghndaeng ciemhciemh youz conaek menhmenh bienq nyieg, gij naengda baengh cungj ligliengh daemxcengj haenx hix rag duengq roengzdaeuj lo. Couh youq sojmiz lwgda cimyawj ndawde, conghhoz Bohcaet caenx ok raq singyaem gwba gwba dwglau ndeu, caemdaemq youh hoemz youh ngieg, ciep roengzdaeuj, miz riz lwedndaem he rih ok gokbak, aen gyaeuj Bohcaet couh ngeng doek youq gwnz mbaq de lo.
“Boh! Daxboh!” Lwgsau guengz coemj youq gwnz ndang Bohcaet, hemq mbwn swenj deih, song fwngz haenqrengz ngauz gij seihaiz Bohcaet, ngauz ya, ngauz ya.
Ndaw ganranz, gyoengq vunzmbanj cungj ngaem gyaeuj roengzdaeuj, daejsebseb baenz benq.
Leij Yinh hix ngaem gyaeuj ndik raemxda, de siengsim dangqmaz, Bohcaet daiq boihseiz lo, caemrwgrwg daeujdaengz gwnzbiengz, rox eu haujlai haujlai fwen, lij rox gij dauhleix ndaw fwen, rox dajbeij sengdoengh, bouxlawz rox lij deuz mbouj ndaej gij minghyinh caemrwg dai bae. Gij ndangnoh Bohcaet yaek deng ding haeuj ndaw guencaiz bae, haem roengz ndaw namhhenj, deng naez gaet byuk haeb, gij mingzdaeuz de, hix ciemhciemh deng Mbanjnazlaeng lumz bae. Hoeng, youq siengsim doengzseiz, Leij Yinh lij ndaej daengz muenxcuk, Bohcaet lij mbouj dwg dawz sojmiz daiq haeuj ndaw namhhenj bae, yaek dai gaxgonq, de lij daegbied louz roengz aen habdoengz neix. Aiq dwg, gven- daengz gij baexmaed《Fwen Geizdoengz》, couh yo youq ndaw habdoengz——Dwg baenz roix fouzhauh, lij dwg baenz dab saw? Roxnaeuz caeuq bonjfaenh yawj gvaq gij dozbiuj ndaw denyingj《Geiq Aencouz Byagihdusanh》doxlumj, dazyinx de ra daengz congh gamj louzyo bonj sawfwen dijbauj haenx……
Aen daengngoenz benz daengz buenqbangh godau, gyoengq vunzmbanj siengsim haenx cug- ciemh bingzdingh roengzdaeuj lo, Leij Yinh lumj cuengq roengz rapnaek gwnz mbaq nei, soeng ndaej gaemz heiq ndeu, de byaij ok ganranz, roengz mbaek maxdaeuz, lizhai giz dieggyaiq siengsim neix, laeglemx daeuj daengz henz ganranz, ra giz diegbo coh daengngoenz haenx, bungj ok aen habdoengz. Leij Yinh dwg caensim, ciuqei gij vahdaengq Bohcaet, itcig daengz seizneix cij hai aen habdoengz haenx.
Nditndat baenzneix ranghom, rumz haet baenzneix raeujrub, Leij Yinh riuhehe mbekhai aen habdoengz, sawqmwh, raq hoenzheu ndeu byoqset okdaeuj, lij gab daiq miz cungj singyaem yiengjhuhu he. Leij Yinh doeksaetyat hemq sing “aiya” ndeu, couh deng laemx maez youq gwnz namh!
Boux vwnzva fugizcangj buenx Leij Yinh daeuj haenx, dingqnyi sing hemq le, vaiqvit buet gvaq- daeuj, bouxhaici hix ganj gvaqdaeuj, haujlai vunzmbanj hix gvaengx gvaqdaeuj lo. Luenhyabyab yaep ndeu le, Leij Yinh fucucangj cij singj gvaqdaeuj. Leij Yinh daengx cengq song lwgda, lawqlawq muenghyawj gwnzmbwn, youh muengh- muengh yawj gyoengqvunz. Gyoengqvunz ra daengz aen habdoengz guhgvaiq haenx seiz, gaenq dwg deng buq baenz song mbiengj byuk hoengq, gijmaz cungj mbouj miz lo.
Miz vunz naeuz, gij hoenzheu ndaw hab byoq okdaeuj seiz, yat okdaeuj duz ngwzhab doeghaenq ndeu; lij miz vunz naeuz, dwg duz sipndangj bak cik ga ndeu; engq miz vunz naeuz dwg duzdoq dungxhenj caeuq bingbya; engq miz vunz gya youz gya meiq dwk naeuz, dwg duzfangz bizbwdbwd lwedyaengyaeng ndeu……Yienh vwnzva gizcangj saemjcam Leij Yinh, Leij Yinh mbouj ngaek gyaeuj, hix mbouj ngauz gyaeuj, dengdeng loengloeng, hawhaw saedsaed, bonjfaenh de hix mbouj roxyiuj lo.
Banringzgvaq, cigizbuj ok song aen roet le, baez ngauz baez saenq hai liz Mbanjnazlaeng. Bouxhaici hujheiq dengdeng biq gyaeujien ok cuengci bae, ndaq naeuz: “Giz deihfuengz duzfangz neix, baezlaeng diep cienz hawj gou hix mbouj daeuj lo!”
“Gaej luenh gangj ho.” Leij Yinh ing youq daengqlaeng sahfaz moengzloengz dwk menhmenh cengq hai lwgda naeuz, “giz deihfueng neix, yo lungz ninz guk, saenz ok fangz doengh, siengj haep de, vunz saenz cungj mbouj yungz mwngz ha!” Gangj sat, gingqyienz gag moengzloengz hwnjdaeuj, hai lwgda ninz gyaen hwnjdaeuj, caemhcaiq mboujguenj sing rumz ngaeuz bya fwt gvaq cuengci, hix mboujguenj gij sing raemx Dahraemxndaem youq laj loekci yiengjhumhum……
(7 sat)
在一片呼唤声中,七爹用尽最后一口气挣扎痉挛了好一阵,眼睛半开。“歌吗?全溶在我这几十斤肉里了,全在里边……”“这不可能,绝对不可能,七爹!”磊鑫狂叫着,脚也跺起来,楼板吱吱响。
“想它?”七爹苦笑一下,抖索着从贴肉的裤头摸出那只镂花铜盒,岁月,把盒子磨蚀得更厉害了,露出了斑驳的锈痕,显得破陋陈旧。“全部……全部,歌……歌……”七爹的声音愈来愈微弱了,那只铜盒,在他筋节嶙峋的手指间发出一种奇特声响。那架势,似乎这盒子成了魔盒,里边隐藏着奥妙莫测的秘密。磊鑫愈加惶惑,也愈加相信了,莫非七爹真个会了“师公”法,跟那些似是而非的传说一样,迷痴在山歌之中,日久天长,歌人合一,精神与肉体合一,其希冀和愿望在忧郁的人生中不能解脱,故凝成精灵,游移于躯壳之外空冥之间,到头来,困倦了,便缩进这只鱼龙图腾的铜盒里。
磊鑫伸手欲接铜盒,七爹干枯的手仍不肯松,嗫嚅着:“记住哪……等我去后,再……再打……打开……”
“七爹,我遵照你的意思办!”磊鑫将嘴贴近七爹耳朵,亲切地信誓旦旦地说道。七爹似乎了却一桩最后的心愿,嘴角抽搐了几下,面部肌肉渐渐由绷紧趋于松驰,鼻孔的气息渐渐由粗重趋于微弱,靠一种力量撑持着的眼皮耷拉下来了。就在所有的目光聚焦之中,七爹的喉咙迸发出一阵可怕的咯吧声,闷闷的,又浊又抑,紧跟着,一缕黑血涎出嘴角,他的脑袋便磕落在肩上了。
“爹!阿爹!”勒娋狂扑在七爹身上,呼天抢地,双手猛摇着僵直的尸首,摇呀,摇呀。
麻栏里,村民们全低下了头,嗓泣着。
磊鑫也在默哀垂泪,他很伤感,七爹也太背时了,默默来到世上,懂得好多好多的歌,懂得歌中玄妙的哲理,生动的比喻,谁知道仍然逃脱不了默默死去的命运。他的肉体将要钉进棺材,埋进黄土,泥土蚀,白蚁咬,他的名声,也渐渐被那楞村所淡忘。可在伤感同时,磊鑫还得到满足,七爹并没有把一切带到黄土里去,临死前,还特地遗下这只铜盒。也许,关于《铜旗谣》的秘密,就藏在盒内——是一连串符号,还是一沓字条?或者跟他看过的电影《基度山恩仇记》里的图表一样,指示他寻到一个埋藏珍贵歌本的岩洞……
日头爬到桄榔树半腰处,悲恸嗓泣的村民们逐渐平静下来。磊鑫如释重负地吁了一口气,走出麻栏,下了石级,离开这悲怆境界,悄悄来到屋边,找了个向阳的坡地,捧出那只铜盒。他是虔诚的,遵照着七爹的遗愿,直到此刻才将铜盒打开。
阳光如此温馨,熏风如此暖各,磊鑫笑吟吟地打开盒子,倏然间,一股青烟喷薄而出,还夹带着呼啸的响动。磊鑫“哎呀”一下失声惊叫,昏厥摔倒在地上!
陪同前来的县文化局长闻声跑过来了,汽车司机赶来了,好些村民也围拢来了。忙乱了约莫一阵,磊鑫处长才苏醒过来,大睁着一双眼,怔怔地望望天,望望地,又望望人群。人们找到那只作崇的铜盒,是个破成两半的空壳,什么也没有。
有人道,铜盒里青烟起处,跃出一条剧毒的金环蛇;亦有人道,是一条百足蜈蚣;更有人说是黄肚马蜂和山蚂蟥;出神入化者说的更甚,道是一只肉乎乎血殷殷的魂灵……县文化局长向磊鑫问个究竟,磊鑫既不点头,也不摇头,是是非非,虚虚实实,他似乎也茫然。
午后,吉普车打了两个屁,一摇一颠驶离那楞村。司机忿忿地将烟头吐出车窗外,骂了句:“这鬼地方,以后贴钱老子也不来了!”
“莫胡诌啊。”靠在后座沙发上眯糊的磊鑫慢慢地开眼说,“这地方,藏龙卧虎,神出鬼没,想亵渎它,人神不容哪!”说毕,竟自迷糊,睁着眼打起呼噜来,且不管风声山影掠过车窗,且不管黑水河的浪涛声在车轮下鸣响…… (7 完)